Skotský optik si poradil s obličejovou slepotou

Optik Ian Jordan ze skotského Ayru, jako první vyvinul efektivní léčbu prosopagnosie, neboli obličejové slepoty (chcete-li – vizuálního hluchu). Okolo 2-3 % populace trpí touto poruchou. Ta může také vzniknout po mozkovém traumatu, například následkem úrazu nebo mozkové mrtvice.

Pro valnou většinu prosopagnostiků nepředstavuje problém vidět tvář - vidí oči, nos a ústa stejně jasně jako kdokoli jiný. Mají ale problém rozeznat tutéž sestavu obličejových rysů, když je vidí znovu. Je to porucha, která komplikuje cokoli od sledování zápletky filmu až po vybrání pachatele při policejní rekognoskaci. Zatímco lehcí prosopagnostici se naučí uložit si do paměti omezený počet tváří (tak, jako by se jiní učili třeba rozeznat jeden kámen od druhého), jiní zápolí s poznáváním členů vlastní rodiny a v extrémních případech i s poznáváním vlastní tváře.

Většina prosopagnostiků se brzy naučí se svým problémem vyrovnat. Rozeznávají lidi podle takových znaků, jako je účes, hlas, chůze nebo tvar těla, nicméně představa, že někoho potkají je velmi stresující. Vyhýbají se proto místům, kde by mohli nečekaně narazit na někoho, koho znají. Předstírají, že jsou hluboce zamyšlení, když jdou po ulici. Chovají se přátelsky ke každému - nebo k nikomu.

Ian Jordan objevil metodu náhodou při léčbě jiné poruchy smyslového vnímání. O nové metodě léčení prosopagnosie řekl: „Je to skutečný průlom, který změní život lidí s prosopagnosií. Dosud neexistovala metoda léčby, pouze techniky a strategie se s tím vypořádat.“

Léčba spočívá v tom, že pacientovi jsou předepsány na míru barevné brýlové čočky, které jsou pro jeho stav nejvhodnější. Pohledu na svět s některými barvami odfiltrovanými a naopak některými zdůrazněnými umožňuje totiž mozku dostávat takové informace, které potřebuje k rozeznání jednoho obličeje od druhého.

Isabelle Thoraldová, která podstoupila léčbu, řekla: "Když si nasadím brýle, vše vypadá stokrát lépe. Znáte vtip o tom, že všechno vypadá lépe skrz růžové brýle - ona je to ale tak trochu pravda.“

Celý článek: http://www.bbc.co.uk/news/uk-scotland-glasgow-west-13807268

ČÍM, JAK A KDE TRPÍ NEJVÍCE VAŠE OČI?

Slunečním zářením venku, u lidí, kteří tráví většinu času včetně poledních hodin v exteriéru a hrozí proto větší zatížení očí ve dnech, kdy je ozónová vrstva oslabená. Bolest hlavy je častým průvodním jevem zrakové únavy a důsledkem přivírání očí a mimiky obličeje při intenzivním světle.

Na dovolené u moře nebo u větších vodních ploch, od kterých se odráží ve velké míře především UV záření a oči ho tak dostávají zvýšenou dávku.

Při pobytu na horách, kde se UV složka slunečního záření nemůže tolik rozptýlit na částicích řídkého vzduchu, a proto je jeho intenzita větší. Trávením většího množství času v nadmořské výšce nad 1500 m, kde oči pociťují rovněž důsledky deficitu vodní páry v ovzduší.

Zvýšeným přídělem slunečního záření při řízení automobilu, kdy řidič nemůže odvrátit hlavu od slunce, když proti němu jede dlouhé hodiny, protože si ke své cestě nemůže vybrat jinou část dne. Nebo když slunce svítí z boku, a světelné paprsky se odrážejí do oka ze zadní strany brýlí. Řidič se sice nedívá do slunce přímo, ale působí na něj dlouhodobě jas oblohy a záření odražené od okolí nebo interiéru vozu.

Slunečním zářením odraženým od sněhu, u lidí, kteří rádi lyžují a tráví mnoho času na zasněžených pláních, od kterých se odráží takřka veškeré sluneční UV záření.

Tím, že „tmavé brýle“ zakoupené bez průvodní dokumentace, obsahující odkazy na normy použité při výrobě, propouštějí všechno nebezpečné záření přímo na sítnici? Nosit jako ochranu tmavé brýle neznámého původu je mnohdy ještě horší, než nenosit žádné. Zornička oka se v příjemném tmavém prostředí rozšíří a na sítnici potom proniká veškeré nebezpečné záření, které tyto brýle mohou propouštět. Nenošení žádných brýlí spouští přirozenou ochranu: odvracení hlavy a pohledu od zdroje světla, přivírání očí a mrkání až k trvalému zavření víček.

Zvýšeným množstvím a intenzitou umělého světla, když jsou-li hlavní činnosti zrakově náročné. Trvalé přisvěcování umělými zdroji světla kvůli zvětšení zrakové ostrosti, například při práci s detaily u monitoru počítače, výrazně namáhá zrak. Nepravidelná práce konaná na směny v různých denních a nočních hodinách s jednostranným zatěžováním zraku.

UV ZÁŘENÍ A JEHO ÚČINKY

Díky tomu, že UV záření neproniká do hloubky tkání, nejcitlivějším orgánem jsou tak kůže a oči (oční spojivky a rohovka, u dlouhovlnného UVA pak také oční čočka). Průnik UV záření normální kůži je jen do hloubky 0,6 mm. Dostatečná dávka UVA tak vyvolává zhnědnutí kůže, které vzniká nedlouho po ozáření, avšak jeho trvání je pouze krátkodobé. Díky ozářením UVB paprsky dochází ke zčervenání kůže a popřípadě k tvorbě zánětu až puchýřů. Po odeznění těchto projevů kůže zhnědne a toto zhnědnutí má trvalejší povahu.

V oku absorbuje UV záření spojivka a částečně i rohovka. Po ozáření oka UV paprsky může dojít po 30 minutách až 24 hodinách prudkému zánětu spojivek a rohovky provázený zpravidla zánětlivou reakcí kůže očních víček a kůže obličeje. Příznaky mizí bez následků během 48 hodin.

Z pozitivních účinků UV záření lze uvést tvorbu vitamínu D a zpracování vápníku. Vitamín D se ukládá do kůže, jater, mozku a kostí. Účinně řídí metabolismus vápníku a podporuje vstřebávání vápníku ve střevě, ukládání vápníku do kostí a reguluje dynamickou přestavbu kostí.

Obecné shrnutí účinků

- Pozitivní účinky UV: syntéza vitamínu D, produkce melaninu
- Nepříznivé účinky UV záření: šedý zákal, poškození DNA
- Akutní účinek UV: olupování kůže, otoky, spálení pokožky, předčasné stárnutí,
- Chronický účinek UV: povolení podkožního vaziva, suchost kůže, pigmentové skvrny, tvorba vrásek,
  předčasné stárnutí kůže a celého organismu, karcinomy

OCHRANA PŘED UV ZÁŘENÍM.

V prvé řadě je třeba znát fototyp své kůže (kožní fototypy, UV–index), aby bylo možno nalézt účelnou ochranu.

Je třeba vědět co nejvíce o možnostech ochrany. Pečlivě vybrat krém na opalování (podle typu kůže). Zvýšenou ochranu před UV zářením potřebují hlavně malé děti, protože jsou nejcitlivější skupinou. Kojence před sluncem chráníme a děti do tří let by měly být na slunci jen minimálně. Dětem od tří let by měly být aplikovány opalovací krémy s faktorem 15 – 30, obnova krému by měla být častá. Důležitá je pokrývka hlavy a sluneční brýle.

Opalovací krém nanášíme půl hodiny před sluněním a obnovujeme pravidelně po 1 – 2 hodinách nebo po koupání, pocení atd. Po ukončení opalování je třeba použít přípravky po slunění.

Sebou na pláž nezapomenout krém na opalování s vhodným faktorem, brýle s filtrem (nejlépe takové, které poskytují 99 – 100% UVA a UVB ochranu), přikrývku na hlavu (nejlépe s širokou krempou – ochrana očí, uší, obličeje a krku) a vhodný typ ošacení (např. volné pletené oblečení).

S lékařem je třeba konzultovat případný konflikt předepsaných léků s citlivostí na sluneční záření.

Vyhýbat se slunci v poledních hodinách, kdy intenzita UV záření je dvakrát vyšší než v 10 nebo 16 hodin.

JAK SI OČI CHRÁNIT?

Prodloužená doba, po kterou jsou během dne naše oči vystaveny světelnému záření, spolu s odlišnými vlastnostmi umělých zdrojů světla, jsou pravděpodobně jedním ze záporů, který vyrovnává klady dnešní civilizace. Oční vady, které ve zvýšené míře přinesla až poslední desetiletí, můžeme tedy nazvat chorobami civilizačními, protože je vyvolaly změny životního stylu vlastní současné civilizaci ve vyspělých zemích.

Je to pravděpodobně do velké míry způsobeno tím, že lidské oko, jako velmi složitý orgán, přizpůsobený tradičnímu fyziologickému prostředí, se během několika posledních generací nedokázal přizpůsobit změnám vnějšího prostředí. Doba pro reakci na změněné vnější podmínky formou předání genetické informace další generaci je příliš krátká u tak složitých struktur, kterými je oko tvořeno. Je realitou, že oční civilizační choroby se stávají součástí našeho života podobně jako choroby srdeční, cévní, diabetes a mnohé další, na které lékaři na celém světě poukazují.

Jak se proti těmto nepříznivým civilizačním jevům mohou bránit ti, kdo se neodeberou ke svému políčku na horách a stádu ovcí, pořízených z prodeje moderního bytu v panelovém domě? Je zřejmé, že negativní působení světelného prostředí na současnou populaci nelze odstranit technicky, alespoň ne okamžitě, protože přednost budou mít asi nebezpečí ještě akutnější, která se zrakem rovněž souvisejí, jako např. snaha o záchranu ozónové vrstvy. Je však možné je alespoň trochu eliminovat a to může udělat každý sám. Například tím, že postaví mezi vnější okolí a své oči vhodnou ochrannou bariéru, která zmírní působení méně příznivých fyzikálních vlastností na oči a vytvoří jim prostředí o něco přirozenější, kterému jsou citlivé oční tkáně lépe přizpůsobeny.

Ve vnějším prostředí se do oka dostává zvláště UV záření, a to ve zvýšené míře především při pobytu u velkých vodních ploch, od kterých se záření odráží, nebo na horách, kde je tato složka záření intenzivnější. Ve větších nadmořských výškách a při intenzivním používání umělého osvětlení je to zejména blízké IR záření, které se po průchodu očními tkáněmi dostává prakticky nefiltrováno až na sítnici, kde se v ohnisku transformuje na energii tepelnou a může změnit energetickou bilanci v oblasti sítnice v porovnání s příjmem přirozeného slunečního záření.

Obecně platí, že stupeň ochrany v daném prostředí musí odpovídat míře odlišnosti vlastností tohoto prostředí od tradičního, fyziologického pro danou oblast. Lze tedy říci, že v našich zeměpisných šířkách nepotřebuje žádnou ochranu zraku ten, kdo žije uprostřed přírody a nepoužívá umělé osvětlení vyjma petrolejky, svíčky či louče za dlouhých zimních večerů. Při své práci na poli hledí spíše k zemi, když je sluneční svit nejintenzivnější, rád spočine. Zrakově namáhavou práci absolvuje za dne a v noci dá možnost citlivým očním tkáním odpočinout a regenerovat.

Čím více se od tohoto modelu desítek tisíc generací před námi naše životní a pracovní prostředí liší, tím větší důraz musíme klást na ochranu zraku. Svářeč musí chránit zrak před přímým poškozením očí, zatímco např. u řidičů půjde o ochranu před následky kumulované zátěže, které se mohou projevit nenávratně až po desítkách let.